V zapomenutém koutě Prahy vznikl ráj street foodu

 

V očích Martina Barryho se zračí únava. Zakladatele a předsedu neziskové organizace reSITE čeká vrchol sezony. Sedmý ročník stejnojmenné mezinárodní konference věnované architektuře a urbanismu je na spadnutí. Akce začíná právě v době, kdy tento magazín držíte poprvé v ruce. Konference, kterou Newyorčan Barry ještě coby Fulbrightův stipendista zpočátku připravoval po nocích a o víkendech, postupně přerostla v jednu z největších odborných akcí svého druhu. Do hlavního města přivedla zahraniční špičky architektury i urbanismu a tisíce návštěvníků. Teď chce Barry opět přilákat davy, ovšem nikoliv do přednáškových sálů, ale do zapomenutého koutu Prahy. Právě tady doslova z ničeho vyrostl projekt, jenž má ambici přeměnit jednu nehostinnou část metropole v epicentrum místní gastroscény.

Potkáváme se v kavárně EMA, na dohled od Masarykova nádraží a marastu okolo. Tahle kavárna v newyorském stylu jako by stála na té špatné straně tramvajových kolejí. Zatímco směrem k náměstí Republiky to již roky zní zvučnými jmény mezinárodních firem a hotelových řetězců, opačným směrem je proces revitalizace této stále zkroušené části města podstatně pomalejší. Před čtyřmi lety se objevila první vlaštovka, kterou byla právě EMA a každý den od rána do večera tepe životem. "Tenhle podnik je jedním z důkazů, že stačí třeba jen jedno místo, aby se postupně změnil charakter celého okolí," překřikuje Barry zvuk chrčících kávovarů, projíždějících tramvají a policejních sirén.

Foto: Pepa Dvořáček

Na tom, jak by se měla tvář Prahy i jiných měst měnit tak, aby se v nich obyvatelům co nejlépe žilo a podnikalo, vybudoval Barry celou svou neziskovou organizaci reSITE a na ni navázanou konferenci. Teď se rozhodl, že je načase teorii uvést do praxe a vybudovat Manifesto − dočasný pop-up koncept, něco mezi tržištěm a malým městečkem, kde by se podával ten nejlepší street food ve městě, pořádaly se kulturní akce a poskytl by se prostor umění. To všechno v lodních kontejnerech, které na místě zůstanou do té doby, než skupina Penta začne realizovat své plány a začne zde stavět obchodní čtvrť podle návrhu studia Zaha Hadid Architects. "Manifesto je experiment. Nejde jen o jídlo či kulturu, ale o snahu přivést život do míst, která mnoho lidí dlouhá léta považovalo za no-go zónu," vysvětluje.

Nad hlavami proudí magistrála, za plotem opodál díra v zemi již značí rozměry první plánované budovy komplexu a na dohled odtud se při neútulné křižovatce mačká mezi mostními sloupy Mekáč. Tři desítky kontejnerů tvoří v ohbí ulice Na Florenci tržiště se svou hlavní třídou, náměstíčkem i odlehlejšími zákoutími. Speciální streetfoodová menu tu představí dvacítka pečlivě vybraných provozovatelů. O kulturní program, barovou část i samotný provoz se pak stará spřízněný tým Aerofilms stojící za několika nezávislými pražskými kiny i oblíbeným barem Cobra. Hotovost přitom můžete nechat doma, v celém areálu je díky jednomu z partnerů, společnosti Mastercard, bezhotovostní zóna. V době návštěvy PROČ NE?! těsně před uzávěrkou se tu ještě usilovně pracovalo, v pátek 8. června se ale brány projektu slavnostně otevřely.

Manifesto – dočasný pop-up koncept, něco mezi tržištěm a malým městečkem, kde se podává ten nejlepší street food ve městě, pořádají se kulturní akce a poskytuje se prostor umění.

"Začalo to asi před čtyřmi až pěti lety," vysvětluje Američan, který v Praze našel svůj druhý domov. "Tehdy jsme přišli s nápadem místa ve veřejném prostoru postaveného také z kontejnerů, ale mělo být otevřeným coworkingovým centrem a kavárnou. Nabízel jsem ho tenkrát několika společnostem, ale nikdo o takovou věc neměl zájem. Kontejnery uprostřed města přišly lidem jako blbost, a tak šel projekt k ledu." Tehdy se inspiroval podobným kontejnerovým projektem v San Francisku pojmenovaným Proxy, který dočasně obsadil celé dva bloky a stalo se z něj centrum pro kulturní akce, ale i restaurace a nezávislé obchody.

Před necelými dvěma roky ale myšlenka kontejnerového tržiště opět ožila v rámci celoevropského projektu zaměřeného na sdílení kultury i ekonomiky a Barry se rozhodl pro druhý pokus. Jen místo coworkingu vsadit právě na jídlo. "To, jakým tempem se v Česku v posledních letech otevírají nové a nové podniky, je neuvěřitelné. Myslím, že s Manifestem jsme se tentokrát trefili do načasování velmi dobře," doplňuje Barry, jenž studoval ekonomii, historii a nakonec i krajinnou architekturu a před svým přesunem do Prahy spoluvedl ve Spojených státech newyorské studio W Architecture and Landscape Architecture. Původně chtěl kontejnery rozmístit v Karlíně, ale ani s jedním majitelem pozemků se nedohodl. "Nakonec jsem si uvědomil, že toho hlavního partnera mám přímo před nosem. S Pentou spolupracujeme i v rámci konference reSITE, stačil tak jediný telefonát a za dvě hodiny jsme stáli tady." Projekt se zalíbil i městské části a kolečka se začala roztáčet.

Podoba Manifesta vyplynula ze studentské architektonické soutěže, pořádané platformou Superstudio, z níž vyšel i návrh Nikoly Karabcové a Lucie Červené. Obě pak spolu s další architektkou Elvirou Islas projekt rozpracovaly. Původně se počítalo jen s pěti kontejnery, ale pořadatelé si brzy uvědomili, že tak malý počet by z Manifesta udělal jen další sice prospěšný, ale ekonomicky nezajímavý projekt, a tak jejich počet vzrostl téměř na tři desítky. Náklady na realizaci se podle Barryho vyšplhaly zhruba na dvanáct milionů korun.